Obec Podluhy podle dochovaných písemných inforamcí byla založena roku 1331 z původní samoty rozprostírající se na úpatí brdských lesů, po obou březích malého lesního potůčku Kuňatky, dnes Podlužského potoka. Název obce je jediný tohoto druhu v českých zemích, je odvozen od lužních lesů, močálů převážně porostlých olšinami, dubovými a dalším divoce rostoucím stromovím.
Původní osada připadala panství valdeckému a později hořovickému. Na podlužském návrší stávala tvrz, která brzy schátrala a podle rumiště se zde dosud říká „Na rumech“. V XV.století byla v obci postavena tvrz nová s pivovarem, která se však nedochovala, dále ovčín jehož část dnes užívá podnikatel pan Lhoták a dosud stojící Dvůr, patřící panství hořovickému, který dnes vlastní pan Abrhám a p. Uhrin.
Obživou našim předkům byl les, chudé zemědělství a pastevectví. Později je sem přeneseno pálení dřevěného uhlí k účelu užití v rozvíjejícím se železárenském průmyslu, zejména slévarenství v Komárově a Hořovicích. V matričních dokladech lze najít řemesla našich předků jaho havíř, horník, slévač, lesní dělník, ale i nádeník a zemědělský pomocník.
Lužní lesy byly v XVII. století likvidovány a došlo k intenzivní výsadbě hospodářsky výhodnějších lesů jehličnatých, zejména smrkových a tím souběžně i k vysušení močálů a bažin. Výsadba byla prováděna do geometrických tvarů, umožňující přehlednost plánovaného hospodaření.
Zrušení nevolnictví za vlády Josefa II. ( 1871 ) pak došlo k uvolnění zemědělského hospodaření, do té doby vázaného povinnými státními dodávkami. Většina zemědělců užívala volských potahů, z jednoduché techniky pak bylo využíváno žentourů, převážně však se jednalo o namáhovou ruční práci a stále nezanedbatelnou pracovní silou v zemědělství byly vesnické ženy.
Zrychlení společenského a hospodářského rozvoje nastalo po prvé světové válce utvořením samostatného státu. V obci byla provedena elektrifikace, založeny politické a společenské spolky, sbor dobrovolných hasičů a tělovýchovné organizace. Tento vývoj však přerušila druhá světová válka a naše obec poskytla útočiště odbojovému hnutí, řada občanů byla fašisty perzekuována a mnozí za osvobození položili své životy. V poválečné době pak došlo k urychlení zvelebovaní obce, zejména akcemi na nichž se podílela celá občanská veřejnost za organizačního vedení zastupitelů obce, jako – zatrubnění roklí vedoucích středem Drah a návsí, zřízení druhého parčíku na návsi, zavedení obecního rozhlasu, telefoního spojení, obnova veřejného osvětlení, vybudování sportovního areálu u Dvora, zajištění autobusového spojení, včetně vybudování čekáren, přestavba budovy na mateřskou školku ve Dvoře, přesídlení MNV do budovy pana Hejnala, zřízení obecní knihovny a mandlu v obecním domku, likvidace a prodej kovárny, zástavba obce v lokalitě Pod hůrky, zřízení parku na Drahách, vybudování kluziště u sportovního areálu a výstavba kabin a bytové jednotky, zřízení prodejny z hostince Na Točně, výstavba prodjeny na návsi a odprodej Jednotě Hořovice, přestavba pohostinské provozovny U Vyštejnů, obnovení rybníka Kašparák a další značně nákladné akce jako asfaltování místních komunikací, regulace potoka apod.